Následující článek se zaměřuje na základní práva každého křečka a křečíka, vydaný Českým křeččím klubem, a proto mu prosím věnujte pozornost a pečlivě si ho přečtěte.

Zdroj článku : www.cesky-krecci-klub.webnode.cz/eticky-kodex

ETICKÝ KODEX CHOVATELE KŘEČKŮ A KŘEČÍKŮ
                                             a
        DEKLARACI ZÁKLADNÍCH KŘEČČÍCH PRÁV

Preambule

Všichni křečci a křečíci jsou si rovni, všichni mají stejná práva na péči a pozornost chovatelů.

Zodpovědný chovatel křečků a křečíků (dále jen "zodpovědný chovatel") má vždy na paměti, že jím chovaní křečci a křečíci jsou jeho svěřenci, nikoliv jeho zajatci či jeho věci.

Zodpovědný chovatel usiluje o to, aby svým křečkům a křečíkům (tam, kde se dále hovoří o křečcích, jsou tím míněni souhrnně křečci syrští i všechny známé druhy křečíků) zajistil v rámci chovu podmínky, které se co nejvíce podobají jejich přirozeným životním podmínkám ve volné přírodě, nebo alespoň takové podmínky, které nejsou s přirozenými životními podmínkami křečků ve volné přírodě v příkrém rozporu.

Čl. I. Právo na bydlení

Křečci mají právo na ubikaci o rozměrech odpovídajících jejich potřebám, chovatel je při výběru ubikace povinen přihlédnout k tomu, že ubikace přestavuje křečkův celkový životní prostor.

Křeček syrský má právo být chován v ubikaci nejméně 50cm x 30cm x 30cm. Křečík džungarský, Campbellův, Roborovského, čínský a další druhy křečíků (dále jen "křečík") má právo být chován v ubikaci o rozměrech nejméně : 40cm x 30cm x 20cm. U ubikací, které jsou jinak vhodné pro odchov křečka a chovaná zvířata v nich nejeví známky nespokojenosti lze výjimečně povolit odchylku cca 2-3 cm od výše uvedených rozměrů podlahové plochy. Pokud má ubikace patro, je možné jej započítat do celkové podlahové plochy.

Doporučenou ubikací pro křečky syrské je klec či plastový box, pro křečíky terárium nebo plastový box. Pro ubytování samice s mláďaty do věku 4-5 týdnů se používá u křečků syrských plastový box.

Křeček se ve svém přirozeném prostředí pohybuje po zemi, má proto právo být chován na pevném podkladu (nikoliv na kovovém či jiném roštu) na přiměřené vrstvě bezprašné podestýlky; křeček v žádném případě nesmí být chován na roštu bez podestýlky, na natrhaných novinách či na pilinách a jiných prašných materiálech. Nevhodné jsou rovněž jakékoliv parfémované podestýlky.

Křeček má právo na vhodné hnízdo na spaní, resp. na odpovídající materiál, z něhož si hnízdo vytvoří. Vhodné jsou bílé neparfémované ubrousky, neparfémovaný toaletní papír či papírové kapesníčky. Používání novinového papíru, hadrů, obvazové či jiné vaty či jiných vláknitých materiálů jako materiálů na stavbu křeččího hnízda je nepřípustné.

Křeček by měl mít k dispozici domek či jiný úkryt, ve kterém může přes den nerušeně spát. Domek musí být z netoxického materiálu (funkci domku splní i prázdná papírová krabička bez potisku nebo s potiskem z netoxických barev).

Křeček má právo na vhodné umístění ubikace v bytě. Vhodné je klidné místo, kde nebude nepřiměřeně rušen křečkův denní spánek, s přiměřenou teplotou vzduchu (cca od 20 do 25 stupňů Celsia.). Nepřípustné je umístění ubikace v místnosti, kde se kouří nebo v místnosti kde hrozí únik těkavých látek, v místnosti kde teplota může klesnout dlouhodobě pod 18 stupňů Celsia, stejně jako vystavení ubikace přímému slunečnímu záření nebo teplotám nad 26 stupňů Celsia.

Čl. II. Právo na vlastní teritorium

Křeček je živočich teritoriální a ve volné přírodě má možnost si své teritorium nalézt, vymezit a bránit proti ostatním křečkům. Křeček chovaný v chovné stanici či v domácnosti má právo na své vlastní teritorium představované samostatnou ubikací.

Ve společném teritoriu může být chováno více jedinců pouze jde-li o křečíky Campbellovy nebo Roborovského, křečíky čínské je možné chovat v párech opačného pohlaví - v tomto případě je však chovatel povinen zajistit křečíkům dostatečně velkou ubikaci s více domečky či jinými úkryty a průběžně sledovat, zda mezi křečíky chovanými společně nedochází ke konfliktům. V případě, že některý křečík začne uplatňovat a prosazovat právo na své vlastní teritorium (zejména napadáním a útiskem ostatních křečíků), je chovatel povinen mu poskytnout jeho vlastní teritorium v samostatné ubikaci.

Čl. III. Právo na potravu a pití

Křeček má právo na stravu odpovídající potřebám jeho organismu a jeho přirozeným instinktům (včetně práva na realizaci instinktu k ukládání části potravy do zásob): Z tohoto důvodu má křeček právo na dostatečné množství potravy, tak, aby část potravy, kterou si instinktivně odkládá do zásob, nebyla na úkor potřebné denní krmné dávky).

Přirozená strava křečka je složena z obilovin a příležitostně doplňována čerstvou zeleninou či ovocem (vhodné 2x týdně) a bílkovinami (vhodné 1x týdně a u mladých křečků 2x týdně).

Křeček má právo na nepřetržitý přístup k čisté, čerstvé vodě (vhodná je napáječka). Voda musí být měněna podle potřeby, nejméně však 1x za tři dny (nejlépe 1x denně; voda v misce musí být měněna vždy v případě jejího znečištění podestýlkou apod. tj. i vícekrát denně). K napájení se používá voda nesycená CO2, popř. jiným plynem, nevhodná je voda minerální nebo ochucená.

Čl. IV. Právo na přirozený pohyb

Křeččí organismus je přizpůsoben běhání a překonávání velkých vzdáleností při hledání potravy.

Křeček má právo na přiměřené množství pohybu - toto mu chovatel zajišťuje podle možností buď ve "výběhu" mimo klec nebo v odpovídajícím běhacím kolečku (v optimálním případě kombinací obou těchto možností). Křeček se ve volné přírodě pohybuje po zemi - tj. po pevné podložce - tomuto musí být uzpůsobeno rovněž běhací kolečko (kolečko musí mít pevnou nášlapnou plochu; v případě drátěného kolečka je zapotřebí toto proplést kartonem, fólií, nebo jiným vhodným pevným materiálem, aby se předešlo poranění nohou). Pokud chovatel umožňuje křečkovi pohyb ve výběhu, je povinen zajistit, aby v rámci tohoto výběhu nehrozilo křečkovi nebezpečí úrazu (pád z výšky, úraz elektrickým proudem, přiskřípnutí apod.).

Čl. V. Právo na čisté prostředí

Křeček má právo žít v čistém prostředí, které není nadměrně znečištěno jeho močí, výkaly, zkaženou potravou či jinými nečistotami. Za tímto účelem je chovatel povinen čistit křečkovu ubikaci (včetně výměny podestýlky) podle aktuální potřeby; výměnu celé podestýlky v ubikaci je nutné provést nejméně 1x za měsíc, přičemž koutek, kde křeček vykonává potřebu je nutné čistit alespoň 1x za týden. Při čištění ubikace se používají netoxické přípravky, v případě použití dezinfekčních a čistících prostředků je třeba dbát na dostatečné následné opláchnutí ubikace tekoucí vodou.

Čl. VI. Právo na přirozený vývoj

Křeččí mládě má právo setrvávat u své matky jak nejdéle je to možné, minimálně do věku čtyř týdnů (optimální je 5 týdnů, samičky příp. i déle). Dříve mohou být mláďata od matky oddělena, pouze pokud je matka napadá, nebo pokud to vyžaduje zdravotní stav matky. V pěti týdnech je zapotřebí mláďata rozdělit podle pohlaví. I po oddělení od matky, mají mláďata právo zůstat ve své mateřské chovné stanici do doby, než budou dostatečně silná a vyspělá pro změnu prostředí.

Křeččí mládě má právo zůstat své mateřské chovné stanici do doby, než mu bude nejméně pět týdnů a než bude vážit nejméně 45 g (jde-li o mládě syrského křečka) nebo 35 g (jde-li o mládě křečíka džungarského nebo Campbellova), 25 g (jde-li o mládě křečíka čínského) a 20 g (jde-li o mládě křečíka Roborovského).

Čl. VII. Právo na ochranu zdraví

Každý křeček má právo na péči o své zdraví a to jednak na prevenci a dále na odpovídající péči v případě nemoci či zranění.

Chovatel je povinen zajistit takové podmínky, aby přecházel možnému ohrožení zdraví křečka (vhodně vybavená ubikace, vhodná potrava apod.). Každý křeček má právo, aby jeho zdravotní stav chovatel průběžně kontroloval, zejm. zda nedochází k výtokům z očí či nosu, průjmu, poranění, či jiným fyzickým změnám (abscesy, nádory). V případě zjištění projevů nemoci, zranění či napadení parazity má křeček právo na poskytnutí odpovídající léčby samotným chovatelem a v případě potřeby i na odbornou lékařskou pomoc dle možností chovatele.

V případě onemocnění křečka, které může být nakažlivé, umístí zodpovědný chovatel nemocného křečka do izolace, aby předešel šíření možné nákazy na ostatní křečky v chovu. V rámci izolace musí mít nemocný křeček zajištěnou vhodnou ubikaci umístěnou na klidném teplém místě.

Zodpovědný chovatel dbá na to, aby neohrozil ani zdraví křečků ostatních chovatelů - proto v případě, kdy se v jeho chovu projeví onemocnění, neprodává, nevyměňuje ani jinak nedistribuuje žádné křečky ze svého chovu a neúčastní se výstav (a to ani se zdravými jedinci). Totéž platí v případě napadení křečka nebo více křečků z chovu parazity.

V rámci prevence proti geneticky podmíněným onemocněním dbá zodpovědný chovatel na to, aby nekřížil křečky, u nichž hrozí riziko geneticky podmíněného sklonu k nádorům, epilepsii, head tilt a dalším chorobám. Příbuzenské křížení používá pouze chovatel s vysokou odborností a dlouholetou praxí a to pouze ve výjimečných odůvodněných případech a pouze u chovu, kde nehrozí riziko nemoci přenášené na další generace; v případě prodeje či jiné distribuce mláďat z tohoto spojení na tuto skutečnost nového vlastníka křečka upozorní.

Zodpovědný chovatel se důsledně vyhýbá křížení dvou jedinců se stejným letálním genem. U křečků syrských jde o tyto geny: Lglg (světla šedá), Dsds (dominantě tečkovaný), Whwh (bílé břicho/šiml) a rovněž spojení jakéhokoliv samce s bezsrstou samicí (samice nemají mléko - mláďata uhynou). Riskantní je využití křečků s genem cdcd (tmavouchý albín) k chovu - tento gen maskuje ostatní barvy a vzory srsti (může tedy zakrývat i přítomnost letálního genu Whwh). V případě křečíků Campellových se jedná o gen Mimi (strakatý) a riskantní je využití křečíků s genem cc (albín) k chovu - tento gen maskuje ostatní barvy a vzory srsti (může tedy zakrývat i přítomnost letálního genu Mimi). V případě křečíků džungarských je vyloučeno spojení dvou jedinců s genem Pepe (perla) a v případě křečíků čínských spojení dvou jedinců s genem Dsds (dominantě tečkovaný).

Čl. VIII. Právo samiček na ochranu zdraví a regulaci porodnosti

Chovná samička křečka má právo na ochranu svého zdraví a celkové kondice a na dostatečný odpočinek a čas na regeneraci mezi jednotlivými porody a odchovy mláďat. Zodpovědný chovatel nezapomíná na to, že samička je živý tvor a nikoliv "stroj na výrobu mláďat".

Samička má právo nebýt poprvé nakryta dříve, než bude dovršen její tělesný vývoj a než bude dostatečně silná pro plánované zabřeznutí. Z tohoto důvodu smí být samička křečka nakryta nejdříve ve věku 3,5 měsíce (doporučený věk je od 4 měsíců věku). Dále samička nesmí být nakryta dříve, než dosáhne váhy 120g (doporučená je váha nejméně 130g) u syrského křečka a než dosáhne váhy 45g u džungarského a Campbellova křečíka, 30g u křečíka čínského a 26g u křečíka Roborovského. První vrh se musí uskutečnit nejpozději do 7 měsíců věku samičky, realizace prvního vrhu v pozdějším věku představuje vážné ohrožení jejího zdraví.

Maximální váha chovné samičky u křečka syrského činí 230g a u křečíka džungarského a Campbellova 80g; u křečíka čínského a křečíka Roborovského se maximální váha nestanoví.

Samička křečka má právo nebýt opětovně nakrývána dříve než dva měsíce ode dne předcházejícího porodu.

Samička křečka má právo na to, aby po ní nebyly požadovány více než tři (nejlépe však více než dva) vrhy mláďat za její život. Výjimečně lze připustit čtyři vrhy a to v případě, kdy všechna mláďata z některého z předchozích vrhů samička zahynula do věku jednoho týdne od porodu (tj. samička je neodchovala do dospělosti) a pokud zároveň věk a celková kondice samičky umožňuje realizaci tohoto čtvrtého vrhu bez rizika pro její zdraví.

Čl. IX. Právo na slušné zacházení

Křeček má právo, aby s ním bylo nakládáno jako s živým tvorem a nikoliv jako s plyšovou hračkou. Z tohoto důvodu se zodpovědný chovatel vyvaruje jakékoliv manipulace, která by pro křečka mohla být bolestivá nebo jinak nepříjemná. Fixaci křečka uchopením za kůži na krku lze použít pouze výjimečně, je-li to nezbytné - např. při lékařském ošetření.

Při transportu má křeček právo být převážen v takové přepravce, v níž bude mít dostatek prostoru a dobrý přísun vzduchu. Vhodné jsou plastové přepravky s dostatečným počtem větracích otvorů v horní části přepravky, resp. ve víku. Minimální přípustné rozměry přepravky jsou - pro křečka syrského: délka přepravky 20cm, šířka přepravky 15cm a výška přepravky 15cm - a pro křečíka: délka přepravky 15cm, šířka přepravky 10cm a výška přepravky 10cm. Totéž platí pro přepravky, v nichž jsou křečci vystavováni.

V případě, že křeček bude v přepravce delší dobu, má právo na přiměřené množství potravy a tekutin (tekutiny mohou být po dobu přepravy dodávány i prostřednictvím šťavnaté potravy - okurka, jablko apod.).

Čl. X. Právo na péči chovatele

Křeček je živý tvor a jako takový je schopen si ke svému chovateli vytvořit vztah. Zodpovědný chovatel by se neměl křečka bezdůvodně zbavovat, ale podle svých nejlepších možností se o něj postarat i ve stáří.

Zodpovědný chovatel je povinen zajistit křečkům dobrou životní úroveň; pokud toho sám z nějakého důvodu není objektivně schopen, je povinen zajistit křečkovi péči u jiné osoby, která křečkovi odpovídající prostředí a dobrou péči poskytne.

Zodpovědný chovatel by měl mít pouze tolik křečků, aby jim byl schopen zajistit odpovídající péči a životní podmínky - velikost chovu nesmí být na úkor kvality podmínek, ve kterých je křeček chován.